V předešlém, 3. díle série článku o farmakoekonomice jsme si představili čtyři základní metody farmakoekonomických analýz. Květnový článek se blíže zaměří na analýzu minimálních nákladů, též analýzu minimalizace nákladů.

Tato metoda je nejjednodušší. Srovnává cenu různých léčebných postupů, které mají stejný terapeutický účinek. Její anglický název je Cost Minimization Analysis (zkratka CMA). Jedná se o jednu z nejjednodušších metod, protože se orientuje pouze na náklady, nikoliv na výsledky terapie.

Příkladem může být, když je uveden na trh nový lék, který vykazuje stejný léčebný efekt jako ty dosavadní ze stejné lékové skupiny. Pak tato analýza porovnává, o kolik je levnější či dražší terapie tímto lékem než ty dosavadní. Odborně řečeno, hodnotí finanční dopad na rozpočet zdravotnického systému. Cílem je co nejlevněji dosáhnout požadovaného terapeutického cíle. Nicméně je třeba vzít do úvahy, že podmínkou pro použití této metody jsou ale ekvivalentní výsledky zdravotní intervence. To znamená, že nejen množství efektu musí být stejné pro všechny hodnocené intervence, ale také kvalita efektu musí být stejná.

Jestliže cílené zdravotní výsledky nejsou stejné napříč zvažovanými intervencemi, tato metoda neposkytne odborníkům validní (tj. platné a přijatelné) výsledky. Pro hodnocení screeningových programů se proto využívá pouze výjimečně. Lze ji tedy doporučit pouze u hodnocení malých a téměř srovnatelných projektů, které mají navíc stejnou dobou životnosti. Dá se tedy použít v případech, kdy jednoznačně víme, že i nejnižší cena garantuje potřebnou úroveň užitku a současně předpokládáme, že výstupy všech uvažovaných alternativ jsou v podstatě stejné a srovnatelné.

• K výhodám patří jednoduchost provedení a fakt, že pouze porovnává výsledky intervencí.
• Naopak k nevýhodám patří, že nelze použít pro odlišné skupiny léků a hodnotí jen omezený typ intervencí.

Jaké jsou konkrétní příklady?

• Léčba hypertenze: Porovnání nákladů na různá antihypertenziva, které mají stejnou účinnost při snižování krevního tlaku.
• Antibiotická terapie: Porovnání nákladů na různé antibiotické režimy pro léčbu infekcí, kde všechny režimy (podávání léků) mají stejnou úspěšnost.
• Chirurgické zákroky: Porovnání nákladů na odlišné chirurgické techniky pro stejný typ operace, například různé postupy při odstranění žlučníku.
• Cenový vývoj hormonální antikoncepce.
• Hledání ceny nejlevnějšího generického léku.

Podobně se používá při rozhodování o hospitalizačních postupech, kde se porovnávají náklady na různé metody léčby stejného onemocnění.

Tato metoda je vhodná zejména pro rozhodování v oblasti zdravotnictví, veřejné správy nebo podnikání, kde je potřeba minimalizovat výdaje při zachování stejné úrovně kvality služeb nebo produktů. Dá se použít pouze v případech, kdy je určitě známo, že i nejnižší cena garantuje potřebnou úroveň užitku a současně předpokládáme, že výstupy všech uvažovaných alternativ jsou v podstatě stejné a srovnatelné.

PharmDr. Tomáš Arndt

Předchozí díly seriálu:

FARMAKOEKONOMIKA NEJSOU JEN NÁKLADY NA LÉČBU

ZÁKLADNÍ FAKTORY SLEDOVANÉ VE FARMAKOEKONOMICE

ČTYŘI ZÁKLADNÍ METODY FARMAKOEKONOMICKÝCH ANALÝZ