PharmDr. Jan Martin, Ph.D.

Když děti na podzim sbírají kaštany na hraní nebo pro zvířátka, asi nevědí, že nejde o kaštany, ale o semena jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum L). A asi netuší ani to, že je to důležitá surovina pro izolaci takzvaného escinu. Escin (nebo též „aescin") ovšem není jednotná látka, ale jde o směs triterpenických glykosidních saponinů. Používá se buď přímo, nebo se dále čistí a izolují se jednotlivé saponiny. Dnes se nejčastěji léčebně používá zejména α-escin.

Kromě saponinů jsou v semenech jírovce obsaženy i kumariny, které způsobují nepříjemnou chuť a toxicitu. Hlavně aeskulin způsobuje podráždění žaludku, průjem, křeče svalů, zmatenost a další obtíže. To ovšem nebránilo severoamerickým indiánům semena místních jírovcových druhů sbírat a konzumovat. Bylo ovšem třeba je přes zimu zakopat do vlhké půdy a na jaře pořádně provařit, usušit a pomlít na mouku, ze které se potom pekl chléb.

Ale zpět k escinu...

Vnitřně se užívá zejména při léčbě chronické žilní insuficience a s ní spojených symptomů jako jsou otoky dolních končetin, křečové žíly, bércové vředy, bolesti a pocity tíhy v nohou. Velmi často je předepisován i při chrapotu způsobenému otokem hlasivek nebo jako doplňková léčba při zánětech močových cest a otocích prostaty. Méně často je psán při hemoroidech a při zvýšené lomivosti kapilár. Vyskytuje se též v topických přípravcích určených k ošetření pohmožděnin, hematomů nebo výronů.

Terapeutický přínos je dobře podpořen řadou in vivo experimentů i klinickými studiemi, zejména co se týká chronické žilní nedostatečnosti, hemoroidů a postoperačních edémů.

Escin má jasné protiedematózní, protizánětlivé a venotonické vlastnosti, které souvisí s mechanizmem aktivace membránových Ca²⁺ iontových kanálů, kterým se zvyšuje žilní tonus a dochází k vasokonstrikci. Účinek je podpořen i dalšími mechanizmy, jako je tvorba a uvolňování prostaglandinu PGF2α v cévních stěnách, inhibice vlivu serotoninu a histaminu v cévním systému a escin rovněž snižuje katabolismus tkáňových mukopolysacharidů.

Escinu musíme přičíst k dobru velmi nízký výskyt nežádoucích účinků. Nevýhodou je malá biodostupnost (jednotky procent), která se ovšem dá kompenzovat vyšším dávkováním (obvykle 20 až 40 mg, 3x denně). Účinek zpravidla nastává po 2 až 16 týdnech v závislosti na řešeném problému. U menších lokálních edémů nastává rychleji, léčba chronické žilní nedostatečnosti je dlouhodobější.

Pokud bychom srovnali účinek escinu a rutinu (viz předcházející díl tohoto seriálu), tak v případech edémů a žilní nedostatečnosti je escin jasně lepší volbou. Nejen, že účinek je lépe prokázán, ale nastává dříve a při nižším dávkování. Nevýhodou je praktická nemožnost užívat přímo rostlinnou drogu a nutnost izolace escinu.

Seriál Přírodní látky při prevenci a léčbě cévních onemocnění je připomínkou důležité úlohy fytoterapie v komplexním přístupu ke kardiovaskulárnímu a cerebrovaskulárnímu zdraví. Zároveň je pozvánkou na květnový on-line kongres Healthcomm Professional KARDIO 2024, kde autor, PharmDr. Jan Martin, Ph.D. přispěje do odborného programu svojí přednáškou „Rostlinná diuretika při léčbě hypertenze".

PŘÍRODNÍ LÁTKY PŘI PREVENCI A LÉČBĚ CÉVNÍCH ONEMOCNĚNÍ I.: RUTIN