PharmDr. Tomáš Arndt

V předchozím pojednání o původních, dnes často zapomenutých lékových formách jsme se blíže podívali na předchůdce pilulek a na formy určené k zevní aplikaci. V tomto článku si připomeneme slizy, octy a rozličné obklady - mokré i suché.

Vstupte s námi opět do staré apatyky...

Slizy a gumy

Důležitou úlohu v technologii léčivých přípravků měly slizy - Mucilagines. Byly používané zejména jako stabilizátory a emulgátory. Čtvrtý rakouský lékopis z roku 1836 uvedl tři druhy: z arabské klovatiny, z tragantu a z kdoulových semen.

První dva slizy se připravovaly rozetřením práškovaných drog v pramenité vodě, kdoulová semena se v láhvi protřepávala s horkou vodou, a nakonec se vylisovala. Konzervace se neprováděla. Páté vydání rakouského lékopisu (1855) předpisy poněkud pozměnilo. Horkou vodu uvedlo u tragantového slizu (v kdoulovém ji nahradilo studenou) a tento předpis doplnilo poznámkou paretur ex tempore (ať je čerstvě připraveno). V Lékárnické učebnici z roku 1938 jsou řazeny do stejné kapitoly s gumami a klovatinami. Všechny jsou definovány jako beztvaré, průsvitné látky rostlinného původu. Dělily se podle rozpustnosti ve vodě. Pokud se zcela rozpustily, byly to gumy pravé, pokud jen bobtnaly, byly to slizy. 

Ke gumám patřila guma (též klovatina) arabská, Gummi arabicum, což byla ztuhlá šťáva vytékající z kmenů a větví různých druhů afrických akácií (Accacia senegal).

Ve vodě se rozpouštěla na lepkavý roztok, Mucilago Gummi arabicum. 

K dalším patřila guma třešňová, též švestková, která představovala určitý přechod mezi gumami či slizy.

Zdroji slizů bylo například lněné semínko, již zmíněná kdoulová semena (jádra), ibiškové kořeny, salepové hlízy, agar-agar, škrob, pektin či lišejníky.

V gumě tragantové se vyskytoval sliz z různých druhů kozince (Astragalus), pojmenovaný bassorin.

Posléze byly používány i slizy z polysyntetických a syntetických látek, jako vápenatá sůl kyseliny alginové, alginát sodný. K dalším patřily deriváty celulózy.

V terapii se používaly k utišení dráždění, jako projímadlo nebo jako prostředek zesilující účinek (adjuvans). V prvním Československém lékopisu (1947) byl uveden sliz z arabské gumy, Mucilago Gummi arabicum. Připravoval se tak, že se arabská klovatina (Gummi Arabicum) rozpustila třením v roztoku kyseliny parahydroxybenzoové ve vodě. Při léčbě se používal v mixturách jako prostředek mírnící dráždění. 

Julapium

K tekutým formám patřily též julepy (Julapium, z perského názvu "gulapa" pro růžovou vodu). Zcela původně se jednalo o roztoky cukru v aromatických vodách, růžové (převážně), pomerančové nebo fialkové. Byly to tedy vlastně ředěné sirupy, které voněly a chutnaly příjemně. Označovaly se též jako nápoje - Potiones. Pokud obsahovaly nerozpustné léčivo, jejich součástí byla arabská guma jako stabilizátor suspenze.

Ve starších lékopisech (před druhou světovou válkou) byly julepy oficinální.

Je možné uvést Julapium gummosum, Julapium salinum a Julapium simplex.

Později se označení "julepy" používalo také pro aromatizované roztoky, tekuté směsi nebo emulze (J. camphoratum, J. moschatum, tj. z mošusu), případně se též používalo jako synonymum pro nápoje. 

Octy

Octy (aceta medicata) se připravovaly vyluhováním (macerací) rostlinných drog vinným octem (dříve také perkolací). 

K vnitřnímu použití se v 16. století připravovaly octy, jako Acetum scillae (z mořské cibule), Acetum lobeliae, Acetum aromaticum, Acetum digitalis, Acetum ipecacuanhae nebo Acetum opii.

V prvním československém lékopise (1947) se již neobjevily. 

Collemplastra

Ve třetím dílu našeho seriálu jsme se již setkali s termínem Emplastra, tedy náplasti. Ve starších lékopisech a odborné literatuře se také můžeme setkat s názvem Collemplastra. Byly definovány jako lepivé náplasti bez solí olova, natřené na plátně. Jednalo se o kaučukové náplasti, tedy vlastně o přímé předchůdce dnešních náplastí.

Původní takovou náplastí byla náplast Emplastrum adhaesivum americanum. Jak dokládá informace z učebnice farmakologie z roku 1925, v té době se již tento druh náplastí vyráběl průmyslově. Byly vyráběny z kaučuku.

Vylepšení přinesla německá firma Beiersdorf přidáním oxidu zinečnatého, čímž se odstranila dráždivost kaučukové hmoty. Tato firma označila svůj výrobek názvem, který se zachoval do dnešních dnů: Leukoplast. 

Náplasti s přídavkem léčivých látek byly označovány jako medikamentózní.

V období kolem druhé světové války se používaly náplasti obsahující papriku (tehdy Capsiplast, v různých podobách se vyrábějí dodnes) nebo kyselinu salicylovou.

Zvláštní formou byly guttaplasty, léčivé náplasti, natřené na gázu, pokrytou vrstvou gutaperči nepropouštějící vzduch. To zabránilo kožnímu dýchání, kůže se macerovala, a tak se umožnil průnik léčiva (kyselina salicylová, resorcinol, pyrogallol, chrysarobin) do hloubky. 

Fomenta

Fomenta (jednotné číslo fomentum) byly tekutiny používané při mokrých obkladech (latinsky obklad byl Fomentatio nebo Epithema). Používaly se (a vlastně stále používají) pro to, aby určitá část těla byla pod přímým terapeutickým vlivem určité tekutiny. Obklad se nechal na těle až do zapaření. Tekutinou mohla být obyčejná voda (což je vlastně dodnes stále známý Priessnitzův obklad) nebo léčivá látka v tekuté formě - ocet, líh, vápenná voda, olovnatá voda, karbolová voda (roztok kyseliny karbolové používaný k dezinfekci), roztok sublimátu (chloridu rtuťnatého k dezinfekci), manganistanu draselného a podobně. Plátno prosáklé roztokem se přiložilo na postižené místo a nechalo se působit. Aby se bránilo rychlejšímu vypařování a chladnutí tekutiny, přikrývaly se obklady gutaperčovým (druh gumy přírodního původu) papírem nebo voskovaným plátnem.

Ještě existovaly i suché obklady, Fomenta sicca, kdy byly plátěné váčky naplněné rozdrobněnou rostlinnou drogou nebo směsí drog (sacculi medicati). Působily suchým teplem. Nejčastěji užívanými drogami byly Flores Chamomillae (heřmánek pravý) a Flores Sambuci (bez černý). Vzácně byly používané ještě před druhou světovou válkou. 

Obrázky v článku: autor mj. vyhledal online v Národní knihovně.

Přečtěte si také:

ZAPOMENUTÉ LÉKOVÉ FORMY I.
ZAPOMENUTÉ LÉKOVÉ FORMY II.
ZAPOMENUTÉ LÉKOVÉ FORMY III.