Cookie Consent by Free Privacy Policy website

Online informace pro lékárny



EPONYMA A VŽITÉ NÁZVY V LÉKÁRNĚ III.



PharmDr. Tomáš Arndt

Ve třetím pokračování seriálu o farmaceutických eponymech bych rád zmínil některé známější připravované léčivé přípravky, ale také rovněž připomenu některé již dávno zapomenuté...

Hoffmanské kapky 

S nimi se ještě stále, i když v menší míře než koncem minulého století, můžeme setkat v lékárnách. Hoffmanské kapky (též hofmanské kapky, hoffmannský líh, Liquor anodynus Hoffmanni, liquor anodynus minerali Hoffmanni či Spiritus aethereus) jsou směsí lihu (ethanolu) a éteru v poměru 3:1. Největší popularity dosáhly v 19. století, v následujícím století již jejich popularita upadala, ale stále ještě i v dnešních dnech je možné přijít do lékárny s receptem na přípravu Spiritus aethereus (lékárna ho ovšem objedná od specializovaných distributorů nebo z firemní laboratoře).

V době největší popularity byly Hoffmanské kapky předepisované k léčbě nachlazení, akutní nevolnosti a při depresích. Své jméno získaly po německém lékaři a chemikovi Friedrichu Hoffmannovi (1660 - 1742). Krátce po založení významné univerzity Halle, byl zde jmenován profesorem medicíny a přírodní filozofie. Se svou Alma mater spojil celý svůj profesní život. Výjimkou byly čtyři roky (1708 - 712), kdy působil v Berlíně ve funkci královského lékaře. Stal se jedním z významných lékařů, který působil na mnoha královských a šlechtických dvorech. 

Solutio arsenicalis Fowleri Ph. A. VIII 

Roztoky obsahující arsen byly v 19. století jedny z prvních typů léčivých přípravků používaných k léčbě zhoubných nádorů. Právě Fowlerův roztok, který obsahuje 1 % arsenitanu draselného, byl jedním z nich. Nebyl ovšem vytvořen původně k této indikaci. Arsen (dříve byl používán také název arsenik nebo jeho česká varianta otrušík) byl již předtím používán přibližně od poloviny 18. století jako tonikum čili v malých koncentracích k posílení organismu. Díky tomuto univerzálnímu pojetí byl předepisován v pestré škále nemocí, například kožní nemoci, horečka, malárie nebo na různé poruchy trávení. Ještě v učebnici farmakologie (1945) významného lékaře Jiřího Štefla bylo zmíněno, že arsen v terapeutických dávkách (míněno v dobovém kontextu) přispívá k dilataci kapilár, což vede k zvětšení resorpční plochy v gastrointestinálním traktu.  Také rovněž mírně dráždí játra, což přispívá ke zvýšenému ukládání rezervních živin v organismu. Autor doporučuje zvážit jeho podávání u mladých lidí s chatrnou tělesnou kondicí (u starších už význam jeho indikace klesal, vzhledem k "opotřebení" organismu). Nicméně ještě v první polovině 20. století byl součástí různých roborancií a tonik (léčivých přípravků posilující organismus). Ovšem samotný Fowlerův roztok, byť ještě nasazovaný v mnoha dalších nemocech, nebyl příliš úspěšný v léčbě rakoviny.

Anglický lékař Thomas Fowler (1736 - 801) pocházel ze Staffordu. Pro nás farmaceuty je zajímavé, že byl původně lékárník. Doporučoval přípravky s arsenem k léčbě zimnice, horečky a bolestí hlavy. Samotný známý roztok navrhl v roce 1786 jako náhradu za patentovaný lék,"tasteless ague drop" bez chuti. Od roku 1865 byl používán k léčbě leukémie. Počátkem 20. století byl nahrazen v této indikaci v léčivých přípravcích arsen anorganický organickým.

Vzhledem k dřívějším nasazování přípravků s arsenem u syfilis byl v roce 1910 patentován lék Salvarsan (byl používán také proti spavé nemoci neboli africké trypanozomiáze) obsahující arsen v organické podobě. Jeho vynálezcem byl slavný německý židovský lékař Paul Ehrlich (1854 - 1915), nositel Nobelovy ceny z roku 1908 za objevy v oblasti imunologie. Salvarsan byl první chemoterapeutikum na světě, předchůdce sulfonamidů a antibiotik. Představoval významný pokrok v léčbě pohlavních nemocí, ale bohužel měl nežádoucí účinky jako křeče, zvracení, v některých případech také smrt (v roce 1912 se objevila jeho "vylepšená" verze Neosalvarsan s mírnějšími nežádoucími účinky).

V průběhu druhé poloviny 20. století arsen z terapie postupně vymizel, a nakonec byl pro své výrazné nežádoucí účinky zakázán (kancerogenita, neurologické a hematologické poruchy atd.). Nicméně, jak se říká: „Nové je to staré, co bylo dokonale zapomenuto", se arsen znovu nedávno objevil v lécích na léčbu rakoviny. V USA byl lék obsahující arsen schválen pro osoby s akutní promyelocytární leukemií (APL), u nichž nemoc znovu propukla. Podávání tohoto léku u pacientů došlo k výraznému vymizení symptomů nemoci oproti těm, kteří lék neužívali. 

Solutio Castellani sine fuchsino 

Solutio Castellani ať už ve variantě s fuchsinem (organické barvivo s dezinfekčním účinkem) nebo bez něj, je dobře známý také současným lékárníkům. Používá se zevně jako antimykotikum, antiseptikum, adstringentní a antimikrobiální léčivá látka. Je složen z kyseliny borité, resorcinu a fenolu ve směsi purifikované vody a dále lihu a acetonu (plus zmíněný fuchsin - nebo bez něj). Je to čirá téměř bezbarvá, až slabě hnědožlutá nebo slabě červená tekutina fenolového zápachu (nebo výrazně červená s fuchsinem). Protože podle Českého lékopisu z roku 1997 obsahuje separanda (silně účinné látky) resorcinol a fenol, je určena pouze k výdeji na lékařský předpis. Lékaři tento roztok předepisují k léčbě dermatomykózy, gramnegativní bakteriální infekce nohou, ekzému nebo psoriázy.

Je pojmenován po svém autoru, italském bakteriologu a patologu Aldo Castellanim (1874 - 1971). Zjistil příčinu a přenos spavé nemoci (již zmíněné u Solutio Fowleri) a byl objevitelem spirochety z rodu Treponema, Treponemy pallidum, původce framboesie, kožního onemocnění bakteriálního původu. Celkově se věnoval bakteriologii a parazitologii v souvislosti kožními nemocemi. V roce 1903 byl jmenován bakteriologem tehdejší vlády britské korunní kolonie Cejlon (dnes Šrí Lanka) v hlavním městě Colombu. Zde pokračoval ve výzkumu na poli bakteriologie a identifikoval několik nových původců infekčních nemocí. V roce 1919 se přestěhoval do Londýna, kde se stal poradcem na ministerstvu penzí (Ministry of Pensions). Vyučoval původ a léčbu mykotických infekcí na London School of Hygiene and Tropical Medicine a založil si poradenskou praxi na Harley Street. Byl povýšen do šlechtického stavu v roce 1928 jako čestný KCMG (Řád svatého Michala a svatého Jiří, The Most Distinguished Order of Saint Michael and Saint George, britský rytířský řád, založený 1818). V roce 1959 založil Mezinárodní dermatologickou společnost (International Society of Dermatology), jejímž předsedou byl v letech 1960 až 1964. Byl také profesorem tropické medicíny na State University of Louisiana a také na Royal University of Rome. Následoval v roce 1946 poslední italskou královnu Marii José Belgickou do exilu v Portugalsku a jeho posledním působištěm byl Institut tropické medicíny v Lisabonu. 

 

Příště si představíme 3 roztoky nejen s antiseptickými nebo desinfekčními účinky, které se v praxi vžily pod jmény svých objevitelů. 

Četli jste i předešlé díly?

EPONYMA V LÉKÁRNĚ I.

EPONYMA V LÉKÁRNĚ II.

Zpět

NOVELY ZÁKONA MÍŘÍ K PODPISU

Senát schválil 12. června novely zákonů o veřejném zdravotním pojištění a elektronizaci zdravotnictví. První z nich výrazně podporuje prevenci prostřednictvím bonusů poskytovaných pojištěncům z fondů prevence zdravotních pojišťoven, umožňuje čerpat hrazené zdravotní služby v zahraničí do výše tamní úhrady i pro opakované nebo dlouhodobé případy a přináší úhradu moderních metod ve stomatologii. Novela zákona o elektronizaci zdravotnictví pak zavádí nové funkce jako elektronický očkovací průkaz, e-Žádanky a centrální registr preventivních vyšetření. Obě novely nyní zamíří k podpisu prezidenta republiky. Novela zákona vytvoří základ pro plné rozvinutí systému elektronického zdravotnictví (eHealth) v Česku, například sdílený zdravotní záznam bude rozdělen na dvě části – emergentní záznam s klíčovými údaji (např. krevní skupina, alergie) a záznam o výsledcích preventivních a screeningových vyšetření. S účinností novel se počítá od 1. 1. 2026.

DOBRÉ VÝSLEDKY PROJEKTU PACIENTSKÉ SPOKOJENOSTI V ČR

Ministr zdravotnictví představil 12. června výsledky mezinárodního projektu Patient Reported Indicator Surveys (PaRIS). Projekt mapuje zkušenosti a spokojenost chronicky nemocných pacientů s primární zdravotní péčí v 19 státech OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Česká republika v něm dosáhla nadprůměrných výsledků. Do šetření se zapojilo 4 136 českých pacientů ze 110 ordinací praktických lékařů. Mezi pacienty ve věku 45 let a více má 85,2 % alespoň jedno a 53,3% dvě a více chronických onemocnění. Až 96 % chronicky nemocných pacientů hodnotilo kvalitu péče v Česku jako dobrou. Češi uvádějí nadprůměrnou spokojenost s kvalitou péče, duševním zdravím i dlouhodobým vztahem se svými lékaři. Celkem 72 % českých pacientů uvedlo, že své fyzické zdraví hodnotí jako dobré či velmi dobré. Tento výsledek je mírně nad průměrem všech 19 zapojených zemí, který činí 70 %. Dále pak 87 % českých respondentů označilo své duševní zdraví za dobré. Průměr mezi zeměmi OECD činil 83 %, což řadí ČR mezi země s nejvyšší mírou spokojenosti v této oblasti. Více než čtyři z pěti osob (87 %) se třemi nebo více chronickými onemocněními v ČR uvádějí, že jejich léky byly v posledních 12 měsících zkontrolovány zdravotnickým pracovníkem, což je o 12 procentních bodů více, než činí průměr OECD. Český zdravotní systém vykazuje nadstandardní výsledky i v oblasti koordinace péče, ve schopnosti lékařů sladit péči o pacienta napříč různými službami.

PŘEDÁNY CENY A. MASARYKOVÉ ZA OŠETŘOVATELSTVÍ

Cena PhDr. Alice Garrigue Masarykové, udílená od roku 2022, nese jméno dcery prezidenta T. G. Masaryka, která se zasloužila o rozvoj ošetřovatelství a sociální péče u nás. Na slavnostním ceremoniálu, který se uskutečnil ve spolupráci Ministerstva zdravotnictví a Výboru pro zdravotnictví Senátu Parlamentu České republiky, předal náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček ocenění těm, kteří svým dlouhodobým přínosem dělají dobré jméno českému ošetřovatelství. Cenu v roce 2025 získaly: prof. PhDr. Valérie Tóthová, PhD., Dr.h.c. za celoživotní akademickou a odbornou činnost v oblasti ošetřovatelství; PhDr. Martina Šochmanová, MBA za dlouholetou aktivní činnost ve vedení profesní organizace; Lenka Vaculová za výjimečné nasazení v každodenní přímé péči o pacienty, lidský přístup a trvalý přínos k důstojnosti a kvalitě poskytované zdravotní péče. Zvláštní poděkování patří rodině Jiřiny Meissnerové, která se celý profesní život s hlubokým nasazením věnovala péči o pacienty na plicním oddělení nemocnice v Krnově.

DOPORUČUJEME