
V šestém pokračování exkurze po doplňkových, ne příliš známých, přesto veřejností v současnosti často vyhledávaných formách léčebných přístupů a metod, se autor blíže podívá na metodu homotoxikologie.
Homotoxikologie je metoda, jejímž "otcem" je německý lékař Hans-Heinrich Reckeweg (1905-1985). Po otevření své ordinace v Berlíně v roce 1932 používal jak "klasickou" medicínu, tedy alopatii, tak homeopatii. Současné střídavé používání obou metod ho zcela neuspokojovalo. Snažil se najít metodu, která by v sobě spojovala rychlost a efektivnost alopatie a zároveň měla biologický a regulační charakter jako homeopatie.
Tou metodou se stala homotoxikologie. Ta definuje nemoc jako přetížení prostředí našeho organismu toxickými látkami tzv. homotoxiny (někdy jsou v literatuře označovány prostě jako toxiny). Ty se dělí na exogenní a endogenní.
K endogenním patří například bakterie, viry, paraziti, pesticidy, jedy či chemické konzervační látky. Homotoxikologie jim v kombinaci se znečištěným prostředím přisuzuje podíl na vzniku různých druhů rakovin, poruch imunitního systému, nervové soustavy, pohlavního ústrojí nebo hormonálního systému (čímž se blíží klasickému pojetí). Endogenní toxiny pocházejí z metabolismu buněk (není možné je odbourat v organismu jako za správných okolností cholesterol nebo kyselinu močovou).
Nemoc je reakce organismu, který se snaží tyto homotoxiny vyloučit z těla. Nemoc byla v této terapii definována jako narušení biologické rovnováhy, kdy se již tělo není schopno bránit. Pokud je obrana úspěšná, homotoxiny se v játrech slučují a jako neškodné tzv. homotoxony jsou vyloučeny z těla. Lidské těla má za normálních okolností k dispozici detoxikační systém, který, pokud je funkční, homotoxiny vylučuje potem, močí, stolicí, slinami nebo dýcháním. Pokud poměr toxinů vstupujících do těla a toxinů vylučovaných ven v rovnováze, obranné mechanismy našeho těla to zvládnou. Pokud jsou v převaze toxiny vstupující do organismu, je tu problém. Toxiny se nejdříve budou hromadit kolem buněk a v tkáních. Pak postupně začnou způsobovat různá poškození celých orgánů a soustav.
Důležité ovšem také je, že v homotoxikologii se klade důraz i na další, exogenní faktory, které mohou mít negativní vliv na vznik a průběh nemoci - stres, špatná stravy a životospráva vůbec, fyzická zátěž, znečištěné životní prostředí, užívání návykových látek nebo také emocionální nestabilita (podle výkladu této metody může blokovat metabolismus). Obvykle ale hraje roli působení více faktorů současně.
Průběh obranné reakce na homotoxiny má mít šest fází: exkreci, reakci, depozici, impregnaci, degeneraci a maligní zvrhnutí.
Reckeweg zastával názor, že se organismu nesmí v jeho obranných reakcích bránit a vylučoval užívání chemoterapeutik (později i antibiotik). V dietě nemocný nesměl pít alkohol, čaj nebo kávu. Rovněž nesměl konzumovat potraviny, které obsahovaly konzervační látky.
Doktor Reckeweg a jeho následovníci vyvinuli pro léčbu řadu specifických léků (či z našeho hlediska přípravků), které se vyrábějí dodnes. Vyrábí je německá firma Heel (založená Reckewegem v roce 1936), která je exportuje do přibližně 50 zemí. Působí antihomotoxicky, tedy proti homotoxinům. V současnosti je v Německu k dispozici kolem stovky takových přípravků. Mezi nimi jsou homeopaticky ředěná alopatika, organopreparáty (zdrojem jsou živočišné tkáně) nebo tzv. nosody (vytvořeny homeopatickým ředěním z produktů určité nemoci). Homeopaticky ředěné přípravky obrannou reakci organismu mají podpořit indukcí specifických enzymů v játrech a tím stimulovat imunitní systém k reakci. Homotoxikologie už od svého zakladatele kromě nich také používala "klasická" homeopatika.
Homotoxikologie má také své příznivce u nás. Existuje Česká lékařská společnost pro homotoxikologii a antihomotoxickou medicínu pod záštitou České lékařské homeopatické společnosti.
PharmDr. Tomáš Arndt
KOMPLEMENTÁRNÍ MEDICÍNA I. (Homeopatika)
KOMPLEMENTÁRNÍ MEDICÍNA II. (Bachovky)
KOMPLEMENTÁRNÍ MEDICÍNA III. (Tkáňové soli)
KOMPLEMENTÁRNÍ MEDICÍNA IV. (Clusterová medicína)
KOMPLEMENTÁRNÍ MEDICÍNA V. (Antroposofická medicína)
Senát schválil 12. června novely zákonů o veřejném zdravotním pojištění a elektronizaci zdravotnictví. První z nich výrazně podporuje prevenci prostřednictvím bonusů poskytovaných pojištěncům z fondů prevence zdravotních pojišťoven, umožňuje čerpat hrazené zdravotní služby v zahraničí do výše tamní úhrady i pro opakované nebo dlouhodobé případy a přináší úhradu moderních metod ve stomatologii. Novela zákona o elektronizaci zdravotnictví pak zavádí nové funkce jako elektronický očkovací průkaz, e-Žádanky a centrální registr preventivních vyšetření. Obě novely nyní zamíří k podpisu prezidenta republiky. Novela zákona vytvoří základ pro plné rozvinutí systému elektronického zdravotnictví (eHealth) v Česku, například sdílený zdravotní záznam bude rozdělen na dvě části – emergentní záznam s klíčovými údaji (např. krevní skupina, alergie) a záznam o výsledcích preventivních a screeningových vyšetření. S účinností novel se počítá od 1. 1. 2026.
Ministr zdravotnictví představil 12. června výsledky mezinárodního projektu Patient Reported Indicator Surveys (PaRIS). Projekt mapuje zkušenosti a spokojenost chronicky nemocných pacientů s primární zdravotní péčí v 19 státech OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Česká republika v něm dosáhla nadprůměrných výsledků. Do šetření se zapojilo 4 136 českých pacientů ze 110 ordinací praktických lékařů. Mezi pacienty ve věku 45 let a více má 85,2 % alespoň jedno a 53,3% dvě a více chronických onemocnění. Až 96 % chronicky nemocných pacientů hodnotilo kvalitu péče v Česku jako dobrou. Češi uvádějí nadprůměrnou spokojenost s kvalitou péče, duševním zdravím i dlouhodobým vztahem se svými lékaři. Celkem 72 % českých pacientů uvedlo, že své fyzické zdraví hodnotí jako dobré či velmi dobré. Tento výsledek je mírně nad průměrem všech 19 zapojených zemí, který činí 70 %. Dále pak 87 % českých respondentů označilo své duševní zdraví za dobré. Průměr mezi zeměmi OECD činil 83 %, což řadí ČR mezi země s nejvyšší mírou spokojenosti v této oblasti. Více než čtyři z pěti osob (87 %) se třemi nebo více chronickými onemocněními v ČR uvádějí, že jejich léky byly v posledních 12 měsících zkontrolovány zdravotnickým pracovníkem, což je o 12 procentních bodů více, než činí průměr OECD. Český zdravotní systém vykazuje nadstandardní výsledky i v oblasti koordinace péče, ve schopnosti lékařů sladit péči o pacienta napříč různými službami.
Cena PhDr. Alice Garrigue Masarykové, udílená od roku 2022, nese jméno dcery prezidenta T. G. Masaryka, která se zasloužila o rozvoj ošetřovatelství a sociální péče u nás. Na slavnostním ceremoniálu, který se uskutečnil ve spolupráci Ministerstva zdravotnictví a Výboru pro zdravotnictví Senátu Parlamentu České republiky, předal náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček ocenění těm, kteří svým dlouhodobým přínosem dělají dobré jméno českému ošetřovatelství. Cenu v roce 2025 získaly: prof. PhDr. Valérie Tóthová, PhD., Dr.h.c. za celoživotní akademickou a odbornou činnost v oblasti ošetřovatelství; PhDr. Martina Šochmanová, MBA za dlouholetou aktivní činnost ve vedení profesní organizace; Lenka Vaculová za výjimečné nasazení v každodenní přímé péči o pacienty, lidský přístup a trvalý přínos k důstojnosti a kvalitě poskytované zdravotní péče. Zvláštní poděkování patří rodině Jiřiny Meissnerové, která se celý profesní život s hlubokým nasazením věnovala péči o pacienty na plicním oddělení nemocnice v Krnově.