
V této sérii článků bych se rád věnoval jednotlivým, více či méně známým směrům alternativní medicíny a prostředkům (nedá se, až na výjimky, výslovně mluvit o lécích), které se používají. Alternativní směry medicíny jsou v současnosti velmi populární. Mají své zatvrzelé odpůrce na jedné straně a nadšené příznivce na straně druhé. Každý tábor má své argumenty, proto bych rád v každém článku uvedl základní fakta bez hodnocení samotného druhu "alternativní" léčby.
Úsudek už nechám, s dovolením, na laskavé čtenářce či laskavém čtenáři....
HOMEOPATIE
Jedním z nejznámějších „alternativních" směrů medicíny je homeopatie. Je v současnosti rozšířená v celém západním světě a stále velmi oblíbená. U nás je nejvíce rozšířená homeopatie francouzská, ale můžeme se setkat i s léky německé či české provenience. Ano, zde je ta výjimka, kdy můžeme mluvit o lécích! Homeopatika z Francie, Německa a také z České republiky jsou u nás registrovány jako léčivé přípravky, byť specifického druhu. Jsou registrovány tzv. zjednodušeným postupem registrace (bez uvádění indikací) a nově je možné registrovat tzv. specifický homeopatický přípravek s uvedením indikace. Ale zpět k homeopatii jako takové.
.......................................
Základní definicí homeopatie je, že je léčebnou metodou, používající u nemocného člověka v netoxické dávce léčebné substance minerálního, rostlinného nebo živočišného původu, které mohou v toxické dávce vyvolat u zdravého jedince symptomy, podobné těm, které charakterizují nemoc.
.......................................
Jako příklad je možné uvést homeopatikum Apis mellifica obsahující jako základní substanci včelí jed. Včelí jed v toxické dávce vyvolává záněty, typické otokem a bolestmi, které se snižují chladem. A právě homeopatikum Apis je lékem, který se používá například při kopřivce nebo při solárním erytému se stejnými příznaky.
Pokud přijdete k lékaři či lékařce, kteří používají homeopatii, stanoví vám "klasickou" diagnózu standardně, stejně jako odborník praktikující "klasickou medicínu" (ve světě homeopatie označovaný jako "alopat").
Potom terapeut zváží, jaká homeopatická látka v toxické dávce je schopná vyvolat podobné příznaky, jaké zjistil u pacienta. A zde, zjednodušeně řečeno, si musí vybrat, zda se jedná o nemoc akutní či chronickou. V případě akutní nemoci si podle výše uvedeného vybere homeopatický lék. Ovšem volba zase není tak úplně jednoduchá. Podobné symptomy může pokrývat více homeopatických léků, mohou splývat či se překrývat (například horečku v toxické dávce může vyvolat více substancí). Proto si lékař vezme na výběr odbornou literaturu, tzv. homeopatickou Materii medicu, která obsahuje seznam homeopatických léků a obsahuje jejich charakteristiky. Kromě základních příznaků, jaké substance u toho vybraného léku vyvolává v toxické dávce je zde mnohem více informací. Uvádějí, jaké příznaky mohou zhoršovat stav nemocného, například, zda potíže zhoršuje studené či horké prostředí, zda absolutní klid přináší zlepšení či zda pomáhá vypití většího množství vody apod...V některých případech zde může i poradit edukovaný lékárník či solidní odborné knihy.
V druhém případě - u chronické nemoci - by už bylo žádoucí neexperimentovat se samoléčbou, ale svěřit se do rukou zkušeného lékaře či lékařky. Ti v takovém případě zkoumají tři body: dědičnost (čili jaké nemoci měli vaši příbuzní a předkové), jaká je vaše fyzická konstituce a psychická povaha (například tvar obličeje na jedné straně a na druhé straně třeba, zda jste extrovert či introvert) a konečně tzv. individuální reakci nemocného (zkratka IRN). Podle toho určí, jaký jste typ (Silicea, Sulphur, Thuya apod.). Záleží, dejme tomu, na tom, v jakou denní dobu se vaše potíže zhoršují, jak snášíte horko, jak se potíte, jak reagujete na změnu tlaku a podobně. Podle toho si zvolí zkušený odborník homeopatickou léčbu nemocného.
Existuje více škol (často spojených s určitou zemí: Francie se liší od Německa a obě země zase například od USA), a tedy více přístupů či metod.
První je metoda komplexní, kdy se v jednom přípravku se objeví více složek s přihlédnutím k více symptomům objevujících se u nemocného. Problém je zde z hlediska homeopatie ten, že v Materii Medice jsou uvedeny informace o působení jednotlivých homeopatických léků, nikoliv o kombinaci několika léků najednou, které může být odlišné. Nicméně tímto způsobem je vytvořena (až na výjimky) většina běžně volně prodejných složených homeopatických léků, tzv. polykompozit. Ty jsou složeny z těch homeopatických léčivých látek, které pokrývají základní škálu příznaků u nemocí, které je možné si léčit doma sám, jako je rýma, kašel, chrapot, mírná nervozita nebo také nevolnost při cestování.
Další je metoda technika unicistní, která spočívá v předepsání jediného homeopatického léků ve vysokém ředění, který se podává v delších intervalech. To ovšem vyžaduje velmi pečlivě vypracovaný profil nemocného. Tento způsob se objevuje v anglické homeopatické škole.
Poslední metodou je metoda pluralistní, oblíbená ve Francii. Jak název napovídá, skládá se z více druhů homeopatických léků, v tomto případě ze tří. Jsou to léky s místním účinkem na jednotlivé symptomy (například zmíněný Apis), léků tzv. drenážních (usnadňujících celkový účinek léčby) a léků tzv. terénních, odpovídajících patologii nemocného a jeho psychomorfologickému typu (uvedené u individuální reakce nemocného).
...a tím se dostáváme k homeopatickým lékům
Jedná se obvykle o kuličky připomínající dříve oblíbené Antiperle. Ty se označují jako globule. Mohou to být ale i kuličky, zhruba dvakrát menší, s jakými se můžeme setkat u jednoho oblíbeného francouzského homeopatického léku proti chřipce a nachlazení. Těm se říká granule. Ovšem homeopatika mohou být i ve formě tablet, kapek, čípků či dokonce mastí.
Každý homeopatický lék s sebou nese označení spojené s latinským názvem léku podle použité substance. Je to číselná hodnota (obvykle 5, 9, 15, 30, 200 a více). U francouzských léků je tato číselná hodnota doprovázena zkratkou CH, u německých DH. Je to označení tzv. ředění, které je centezimální (CH) nebo decimální (DH). "H" znamená "podle Hahnemanna", tedy podle zakladatele homeopatie, německého lékaře Samuela Hahnemanna (žil v letech 1755 až 1843).
Hodnota ředění souvisí s výrobou léku. Na začátku se použije základní substance zpracovaná do tzv. matečné tinktury, roztoku. Pak se připraví řada lahví označených 1CH,
2 CH, 3 CH atd. Do první z nich se dá váhová část matečné tinktury a doplní se do 100 objemových dílů vodou. Tato láhev se 100x protřepe. Potom se z této lahve vezme jeden díl takto vzniklého roztoku a dá se do druhé lahve (2 CH) a doplní se zase do 100 objemových dílů vodou a zase se 100x protřepe. Tím vznikne ředění 2 CH. A tak se postupuje znovu a znovu, až se dosáhne žádaného ředění léku.
V případě decimálního ředění se postupuje podle decimální řady. Vzniklým konečným roztokem se impregnují granule či globule (nebo jiná léková forma). Existují i výjimky, ale těmito se již zde zabývat nebudu (tzv. Kurčatovovo ředění, MK).
Co se týče použití těchto léků, v homeopatii platí, že větší je podoba mezi symptomy nemocného a toxickými projevy základní substance, tím se použije vyšší ředění. Při výskytu místních, dá se říci jednoduchých symptomů, se dají použít při samoléčbě ředění 5 nebo 9 CH (u tohoto druhého ředění to může už být podle některých odborníků sporné). Ředění 15 CH nebo 30 CH (či vyšší) už spadá mezi ty, které se předepisují u tzv. terénní léčby (u zmíněné léčby chronických nemocí) a ty plně spadají do kompetence lékaře či lékařky, kteří se věnují homeopatii profesionálně.
Důležité je připomenout, že vyšší ředění neznamená "silnější", jak je to často rozšířeno mezi zájemci o homeopatii. Je to vlastně naopak - čím vyšší ředění, tím je lék z hlediska klasické fyziky slabší, poslední molekula původní substance se dá ještě zachytit přibližně v ředění 4 CH, pak už ne.
Homeopatika by se měla ve formě granulí a globulí rozpouštět ideálně pod jazykem a na tzv. "čisté patro", tedy pacient by měl s odstupem od užití léku jíst a pít, čistit si zuby atd.
To vše bylo jen několik základních poznámek k obeznámení s homeopatií. V současnosti je k dispozici zájemcům bohatá literatura, různé webové stránky, a hlavně školení odborníci - lékaři a lékařky a také někteří farmaceuti a farmaceutky. Homeopatie přes veškeré spory a diskuze, často velmi nesmiřitelné, je tu s námi od 18. století a zdá se, že určitě ještě nějakou dobu bude...
PharmDr. Tomáš Arndt
Autor se postupně v seriálu blíže podívá na další metody a přístupy, které jsou nyní opět mezi pacienty velmi populární, jako například fytoterapie, aromaterapie, clusterová medicína či antroposofická medicína. Vysvětlí pojmy a nastíní hlavní principy těchto metod. Příště se zaměří na Bachovy esence a aromaterapii.
Senát schválil 12. června novely zákonů o veřejném zdravotním pojištění a elektronizaci zdravotnictví. První z nich výrazně podporuje prevenci prostřednictvím bonusů poskytovaných pojištěncům z fondů prevence zdravotních pojišťoven, umožňuje čerpat hrazené zdravotní služby v zahraničí do výše tamní úhrady i pro opakované nebo dlouhodobé případy a přináší úhradu moderních metod ve stomatologii. Novela zákona o elektronizaci zdravotnictví pak zavádí nové funkce jako elektronický očkovací průkaz, e-Žádanky a centrální registr preventivních vyšetření. Obě novely nyní zamíří k podpisu prezidenta republiky. Novela zákona vytvoří základ pro plné rozvinutí systému elektronického zdravotnictví (eHealth) v Česku, například sdílený zdravotní záznam bude rozdělen na dvě části – emergentní záznam s klíčovými údaji (např. krevní skupina, alergie) a záznam o výsledcích preventivních a screeningových vyšetření. S účinností novel se počítá od 1. 1. 2026.
Ministr zdravotnictví představil 12. června výsledky mezinárodního projektu Patient Reported Indicator Surveys (PaRIS). Projekt mapuje zkušenosti a spokojenost chronicky nemocných pacientů s primární zdravotní péčí v 19 státech OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Česká republika v něm dosáhla nadprůměrných výsledků. Do šetření se zapojilo 4 136 českých pacientů ze 110 ordinací praktických lékařů. Mezi pacienty ve věku 45 let a více má 85,2 % alespoň jedno a 53,3% dvě a více chronických onemocnění. Až 96 % chronicky nemocných pacientů hodnotilo kvalitu péče v Česku jako dobrou. Češi uvádějí nadprůměrnou spokojenost s kvalitou péče, duševním zdravím i dlouhodobým vztahem se svými lékaři. Celkem 72 % českých pacientů uvedlo, že své fyzické zdraví hodnotí jako dobré či velmi dobré. Tento výsledek je mírně nad průměrem všech 19 zapojených zemí, který činí 70 %. Dále pak 87 % českých respondentů označilo své duševní zdraví za dobré. Průměr mezi zeměmi OECD činil 83 %, což řadí ČR mezi země s nejvyšší mírou spokojenosti v této oblasti. Více než čtyři z pěti osob (87 %) se třemi nebo více chronickými onemocněními v ČR uvádějí, že jejich léky byly v posledních 12 měsících zkontrolovány zdravotnickým pracovníkem, což je o 12 procentních bodů více, než činí průměr OECD. Český zdravotní systém vykazuje nadstandardní výsledky i v oblasti koordinace péče, ve schopnosti lékařů sladit péči o pacienta napříč různými službami.
Cena PhDr. Alice Garrigue Masarykové, udílená od roku 2022, nese jméno dcery prezidenta T. G. Masaryka, která se zasloužila o rozvoj ošetřovatelství a sociální péče u nás. Na slavnostním ceremoniálu, který se uskutečnil ve spolupráci Ministerstva zdravotnictví a Výboru pro zdravotnictví Senátu Parlamentu České republiky, předal náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček ocenění těm, kteří svým dlouhodobým přínosem dělají dobré jméno českému ošetřovatelství. Cenu v roce 2025 získaly: prof. PhDr. Valérie Tóthová, PhD., Dr.h.c. za celoživotní akademickou a odbornou činnost v oblasti ošetřovatelství; PhDr. Martina Šochmanová, MBA za dlouholetou aktivní činnost ve vedení profesní organizace; Lenka Vaculová za výjimečné nasazení v každodenní přímé péči o pacienty, lidský přístup a trvalý přínos k důstojnosti a kvalitě poskytované zdravotní péče. Zvláštní poděkování patří rodině Jiřiny Meissnerové, která se celý profesní život s hlubokým nasazením věnovala péči o pacienty na plicním oddělení nemocnice v Krnově.