
Rapidně narůstá počet lidí, kteří se potýkají s některou z poruch příjmu potravy. Alarmující situace je zejména u mladistvých ve věku 14 až 18 let, hlavně u dívek - za posledních 10 let se u nich výskyt poruch příjmu potravy zdvojnásobil. Poruchami příjmu potravy ale trpí například i ženy v klimakteriu.
Mezi nejvíce rozšířené poruchy příjmu potravy s často smrtelnými následky patří mentální anorexie, bulimie, ale také psychogenní přejídání spojené s obezitou. Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) byla diagnóza poruch příjmu potravy v roce 2010 vykázána u 1513 dětí a mladistvých a u 4053 dospělých. Od té doby došlo k rapidnímu nárůstu. V roce 2023 toto číslo u dětí stouplo více než dvojnásobně na 4073. U dospělých bylo v roce 2023 zaznamenáno 5253 případů. Na lůžkovém oddělení Centra pro diagnostiku a léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN muselo být v roce 2023 s touto diagnózou hospitalizováno celkem 76 pacientek, v roce 2024 celkem 70 pacientek. V případě mužů jsou ročně hospitalizováni jeden až čtyři pacienti.
„Největší nárůst těchto poruch jsme zaznamenali během covidu a týká se zejména mladých lidí, kteří se ocitli v sociální izolaci. Pandemie rovněž byla nositelem změn jídelního režimu v rodinách," zdůrazňuje prof. MUDr. Hana Papežová, CSc., vedoucí Centra pro poruchy příjmu potravy Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN, předsedkyně Sekce pro poruchy příjmu potravy Psychiatrické společnosti ČLS JEP.
Podle prof. Papežové se ale výskyt poruch příjmu potravy posunul do všech věkových skupin, nevyjímaje děti ve školkách, až například po ženy v klimakteriu. Stigmatizace stáří a obavy ze stárnutí jsou živnou půdou pro negativní změnu vztahu k jídlu.
„Životní styl, struktura a způsoby komunikace v moderní společnosti s sebou nesou řadu fenoménů v oblasti lidského zdraví, které jsme nedokázali předvídat. Narůstající výskyt poruch příjmu potravy je toho dokladem. Na něm lze dokumentovat vliv různých okolností včetně odeznělé pandemie s jejími opatřeními, které měly prokazatelný vliv hlavně u mladších jedinců," doplňuje doc. MUDr. Martin Anders, Ph.D., přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.
Toxicita sociálních sítí
Genetika, úzkostné stavy, orientace na výkon, touha po pozornosti, soutěživost, nejistota v hledání vlastní hodnoty, nespokojenost s vlastním tělem, touha po nezdravé štíhlosti, to vše patří do výčtu příčin, které mohou stát za poruchou příjmu potravy.
„Spouštěčem poruchy může být třeba traumatický prožitek, výskyt závislostí v rodině nebo nějaká jiná nepříznivá situace. V rodinách se může vyskytovat porucha příjmu potravy v několika generacích, mluvíme o transgeneračním přenosu. Roli zde hraje jak genetika, tak vzor rodinného stravování," vysvětluje prof. Hana Papežová a dodává, že k rizikovým faktorům zodpovědným za výskyt poruch příjmu potravy se připojil vliv sociálních sítí.
„Doslova mluvíme o toxicitě sociálních sítí. Jsou často zdrojem zavádějících informací influencerů o dietách a zdravém životním stylu," říká odbornice.
Tomuto vlivu snáze podléhají jedinci, kteří nemají zdravé sebevědomí. Na vině jsou i extrémní postoje k propagované zdravé výživě a zdravému pohybu, vedoucí k ortorexii (patologické posedlosti zdravou výživou a biologicky čistými potravinami) a excesivnímu nezdravému pohybu.
„Proto na letošní konferenci představujeme ověřené pozitivní příspěvky influencerů a online intervencí - nutričních odborníků, které také nově školíme v psychoterapeutických výcvicích. Podporují nejen zdravé stravovací návyky, ale také formují pozitivní vztah k jídlu, vlastnímu tělu a k dalším životním hodnotám, informuje prof. Papežová o programu březnové, XV. Konference o poruchách příjmu potravy a obezitě.
Jak pracovat s pacienty?
Lidé s poruchou příjmu potravy, kteří se chtějí léčit, mají před sebou tři možnosti. Mohou zvolit ambulantní léčbu, která nabízí kombinaci psychoterapie (individuální nebo rodinné) a nutričního poradenství. Ve vážnějších případech, kdy je nutný intenzivnější přístup, je vhodný pobyt ve stacionáři nebo i hospitalizace. Na péči o pacienty s poruchami příjmu potravy by se měl podílet multidisciplinární tým ideálně tvořený psychiatrem, psychologem, nutričním terapeutem a případně i rehabilitačním pracovníkem.
„Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze byla v oblasti poruch příjmu potravy vždy na předních pozicích jak ve výzkumu, tak ve službách nabízených našim pacientům. Aktuálně s netrpělivostí očekáváme dokončení rekonstrukce objektu bývalé vily Voračických z Paběnic, který slouží pro potřeby naší kliniky. Zde získáme moderní a důstojné prostředí pro léčbu těchto poruch právě u mladších věkových skupin," nastiňuje plány přednosta kliniky doc. Martin Anders, Ph.D.
Transgenerační přenos
Výskyt poruchy příjmu potravy v rodině je traumatizující zážitek, který si s sebou pacienti nesou celý život. Příkladem je příběh ilustrující rizika transgeneračního přenosu onemocnění. Příběh své matky poskytla profesorce Haně Papežové mladá žena:
„Moje kamarádky obdivovaly mou matku. Byla krásná a velmi štíhlá. Vlastně skoro nejedla - nebo jen tak, aby přežila. Porucha příjmu potravy u ní vznikla na vysoké škole, vážila pod 45 kg, měla zdravotní i psychické problémy, ztratila menstruaci a byla dlouho hospitalizovaná. To, že mě porodila, byl asi malý zázrak. V rámci prevence poruch příjmu potravy se mimo jiné zdůrazňuje, že je důležité s dětmi jíst. To já nikdy nezažila - tedy ano, jednou ročně: štědrovečerní večeři si se mnou máma dala. Někdy mi uvařila, vařila dobře. Doma toho ale k snědku nikdy moc nebylo, věčně skoro prázdná lednice - mámě stačil tvaroh a ovoce bez pečiva. Když vařila, sama to samozřejmě nejedla. Byla jsem dítě, takže mi na tom nepřišlo nic divného. Když jsem se občas zeptala, proč nejí se mnou, řekla, že ‚už jedla‛, ‚ochutnávala při vaření‛, ‚měla něco v práci‛, ‚nemá hlad‛, ‚bolí jí žaludek‛, ‚tohle nemůže jíst‛. A byly i věci, o kterých je těžké mluvit: tajné přesunování jídla na talíř někoho jiného, schovávání pečiva do kapes, nenápadné vyhazování jídla, rychlé schování dílku pizzy do kabelky, ‚jedení‛ z prázdného talíře, jen cinkání lžící o dno talíře."
Profesorka Papežová upozorňuje: „Pokud máte sami problém s příjmem potravy a máte doma děti nebo teenagery, řešte to! Stejně tak v případě, že od svých blízkých často slýcháte ony typické věty, zdánlivě nevinné a nenápadné. Obraťte se na odborníky, proberte to s nimi. Čím dřív, tím líp."
...............................
Aktuální doporučení a vědecké poznatky představila také XV. mezinárodní interdisciplinární konference o poruchách příjmu potravy a obezitě, která se konala 20. až 22. března 2025 na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN a Děkanátu 1. LF UK. Konference se koná každé dva roky, a i ta letošní přinesla aktuální doporučení a nové poznatky. Letošní téma konference: Poruchy příjmu potravy ve světě nových technologií, reaguje na stále větší prostor, který získává umělá inteligence a virtuální realita v našich životech.
...............................
Mgr. Jan Kulhánek z psychologického centra Psychoterapie Anděl představil zkušenosti s umělou inteligencí v roli podpůrného poradce při terapiích a zaměřil se také na využití nových technologií při výuce členů multidisciplinárního týmu.
„Snažíme se také vyvinout programy ve virtuální realitě, podobně jako již fungují pro úzkostné, fobické poruchy, abychom snížili úzkostné, vyhýbavé chování spojené s jídlem," vysvětluje prof. Hana Papežová.
RNDr. Petra Procházková z Mikrobiologického ústavu AV ČR se zaměřila na nové studie o vlivu lidského mikrobiomu na celkový stav organismu: „Střevní mikroorganismy jsou schopné komunikovat s mozkem různými drahami po ose střevo-mozek. Tato komunikace může hrát klíčovou roli u různých neurologických či psychiatrických onemocnění. Pro normální signalizaci mezi střevem a mozkem je nezbytná stabilní a vyvážená střevní mikrobiota."
Podle nejnovějších zjištění mají jedinci s poruchami příjmu potravy často narušenou rovnováhu střevního mikrobiomu. „Právě mikrobiom může negativně ovlivnit dietní chování jedince již od mladého věku, dokonce i v těhotenství, což vede k poškození střev a k možné nerovnováze v mozku. Snažíme se dopátrat, zda dřívější ovlivnění mikrobiomu a jídelního režimu zabrání chronickému průběhu poruch příjmu potravy, který sledujeme čím dál častěji," uzavírá prof. Hana Papežová.
Zdroj: Tiskové oddělení VFN v Praze
Senát schválil 12. června novely zákonů o veřejném zdravotním pojištění a elektronizaci zdravotnictví. První z nich výrazně podporuje prevenci prostřednictvím bonusů poskytovaných pojištěncům z fondů prevence zdravotních pojišťoven, umožňuje čerpat hrazené zdravotní služby v zahraničí do výše tamní úhrady i pro opakované nebo dlouhodobé případy a přináší úhradu moderních metod ve stomatologii. Novela zákona o elektronizaci zdravotnictví pak zavádí nové funkce jako elektronický očkovací průkaz, e-Žádanky a centrální registr preventivních vyšetření. Obě novely nyní zamíří k podpisu prezidenta republiky. Novela zákona vytvoří základ pro plné rozvinutí systému elektronického zdravotnictví (eHealth) v Česku, například sdílený zdravotní záznam bude rozdělen na dvě části – emergentní záznam s klíčovými údaji (např. krevní skupina, alergie) a záznam o výsledcích preventivních a screeningových vyšetření. S účinností novel se počítá od 1. 1. 2026.
Ministr zdravotnictví představil 12. června výsledky mezinárodního projektu Patient Reported Indicator Surveys (PaRIS). Projekt mapuje zkušenosti a spokojenost chronicky nemocných pacientů s primární zdravotní péčí v 19 státech OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Česká republika v něm dosáhla nadprůměrných výsledků. Do šetření se zapojilo 4 136 českých pacientů ze 110 ordinací praktických lékařů. Mezi pacienty ve věku 45 let a více má 85,2 % alespoň jedno a 53,3% dvě a více chronických onemocnění. Až 96 % chronicky nemocných pacientů hodnotilo kvalitu péče v Česku jako dobrou. Češi uvádějí nadprůměrnou spokojenost s kvalitou péče, duševním zdravím i dlouhodobým vztahem se svými lékaři. Celkem 72 % českých pacientů uvedlo, že své fyzické zdraví hodnotí jako dobré či velmi dobré. Tento výsledek je mírně nad průměrem všech 19 zapojených zemí, který činí 70 %. Dále pak 87 % českých respondentů označilo své duševní zdraví za dobré. Průměr mezi zeměmi OECD činil 83 %, což řadí ČR mezi země s nejvyšší mírou spokojenosti v této oblasti. Více než čtyři z pěti osob (87 %) se třemi nebo více chronickými onemocněními v ČR uvádějí, že jejich léky byly v posledních 12 měsících zkontrolovány zdravotnickým pracovníkem, což je o 12 procentních bodů více, než činí průměr OECD. Český zdravotní systém vykazuje nadstandardní výsledky i v oblasti koordinace péče, ve schopnosti lékařů sladit péči o pacienta napříč různými službami.
Cena PhDr. Alice Garrigue Masarykové, udílená od roku 2022, nese jméno dcery prezidenta T. G. Masaryka, která se zasloužila o rozvoj ošetřovatelství a sociální péče u nás. Na slavnostním ceremoniálu, který se uskutečnil ve spolupráci Ministerstva zdravotnictví a Výboru pro zdravotnictví Senátu Parlamentu České republiky, předal náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček ocenění těm, kteří svým dlouhodobým přínosem dělají dobré jméno českému ošetřovatelství. Cenu v roce 2025 získaly: prof. PhDr. Valérie Tóthová, PhD., Dr.h.c. za celoživotní akademickou a odbornou činnost v oblasti ošetřovatelství; PhDr. Martina Šochmanová, MBA za dlouholetou aktivní činnost ve vedení profesní organizace; Lenka Vaculová za výjimečné nasazení v každodenní přímé péči o pacienty, lidský přístup a trvalý přínos k důstojnosti a kvalitě poskytované zdravotní péče. Zvláštní poděkování patří rodině Jiřiny Meissnerové, která se celý profesní život s hlubokým nasazením věnovala péči o pacienty na plicním oddělení nemocnice v Krnově.