
Osamělost, diskriminace a nízká míra podpory ze strany okolí. Právě tyto faktory podle nové studie vědců z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ), publikované v prestižním žurnálu Psychology of Sexual Orientation and Gender Diversity, zásadně ovlivňují sebevražedné myšlenky u lidí LGBTQ+. Hlavní autor studie, RNDr. Michal Pitoňák, Ph.D., za článek obdržel Národní psychiatrickou cenu prof. Vladimíra Vondráčka v kategorii věda a výzkum.
V Česku, potažmo střední a východní Evropě, dosud prakticky chyběly studie zkoumající sebevražedné myšlenky u LGBTQ+ lidí. Již v loni výzkumný tým z NUDZ publikoval první populační studii o duševních poruchách a sebevražedných myšlenkách, podle níž se k suicidálnímu jednání neheterosexuální lidé uchylují pětkrát častěji než heterosexuálové.1 Zatímco mnohé výzkumy v této oblasti končí u identifikace nejvíce ohrožených podskupin, aktuálně publikovaná studie se pokouší vysvětlit, jaké faktory mají největší vliv na zvýšenou zranitelnost neheterosexuálních lidí.2
Samota, nedostatek podpory okolí a diskriminace
„Celkově vyšší míru suicidality vykazovali lidé, kteří jsou neheterosexuální a zároveň transgender či jinak genderově rozmanití, a dále bisexuální a pansexuální, asexuální, queer či jinak sebe-identifikující se (PAQ+) ženy. Naproti tomu gay muži, lesbické ženy a bisexuální či PAQ+ muži udávali průměrně nižší úroveň suicidality. Když jsme však zohlednili další faktory, rozdíly mezi těmito podskupinami se statisticky setřely," vysvětluje vedoucí pracovní skupiny Duševní a veřejné zdraví sexuálně a genderově rozmanitých lidí NUDZ, Michal Pitoňák.
Jako zásadní faktor se ukazuje osamělost, nedostatek rodinné podpory a zkušenosti s tzv. heterosexistickou diskriminací, která vychází z předpokladu, že heterosexualita je jedinou akceptovatelnou sexuální orientací. Tyto faktory mají větší vliv než příslušnost ke konkrétní sexuální či genderové identitě.
„Je také třeba připomenout, že navzdory nesporně vysoké míře sebevražedných myšlenek mezi LGBT+ lidmi, nadpoloviční většina (51,9 %) zúčastněných nepociťovala žádné suicidální myšlenky, avšak celá čtvrtina účastníků (24,8 %) dosáhla na námi použité škále výsledků, které signalizují středně závažnou úroveň suicidálních tendencí," říká Michal Pitoňák.
...................
RNDr. Michal Pitoňák, Ph.D. vede v NUDZ pracovní skupinu zaměřenou na duševní a veřejné zdraví sexuálně a genderově rozmanitých (SGR) lidí. Je předsedou a spoluzakladatelem odborného spolku Queer Geography. Od roku 2024 působí jako odborný asistent na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, přičemž je zároveň výzkumně činný na Pedagogické a Přírodovědecké fakultě UK, kde získal doktorát v oboru sociální geografie a regionální rozvoj za vůbec první disertaci z oblasti queer geografie v Česku. Ve svém interdisciplinárním výzkumu se zaměřuje na společenské postavení LGBTQ+ lidí, hetero- a cis-normativitu a menšinový stres. Aktivně přispívá k popularizaci vědy a výzkumu v oblasti sexuální a genderové rozmanitosti a podílí se i na formování veřejných politik, například jako člen Výboru pro práva LGBTI+ osob či koordinační skupiny Národního programu HIV/AIDS.
...................
Pomoci může prevence
„Překvapivě se nám v českém kontextu nepotvrdil vliv zapojení do LGBT+ komunity na snížení suicidality, který bývá v zahraniční literatuře významný. Myslíme si, že by to mohlo být kvůli nejasnému chápání samotného pojmu „LGBT+ komunita. Ten pro některé značí samotný fakt, že jsou LGBT+ a pro jiné nějakou formu zapojení a participace s dalšími LGBT+ lidmi - tedy faktor, který bývá měřen v zahraničí," dodává Michal Pitoňák.
Aby se zranitelnost LGBT+ lidí podařilo snížit, jsou podle vědců nutná cílená preventivní opatření: „Zejména jde o odstranění systémových bariér a legislativních překážek, například zpřístupnění manželství pro všechny bez symbolického rozlišování na různé kategorie, zavedení společné adopce páry nehledě na jejich pohlaví či genderovou identitu, nebo zjednodušení úředního uznání genderové identity a změny v dokladech na základě sebeurčení. Potřebné jsou také specificky zaměřené intervence a další vzdělávání odborníků, posílení rodinných a komunitních vazeb a pokračující komplexní výzkum," uzavírá doktor Pitoňák.
Zlepšení situace by mohly pomoci i nové psychodiagnostické nástroje, které byly díky realizovanému projektu týmu doktora Pitoňáka adaptovány ze zahraničí.
Oceněný článek vznikl s podporou projektu Menšinový stres ne-heterosexuálních lidí v Česku (19-14801S) podpořeného Grantovou agenturou ČR (GAČR).
Reference a literatura:
1. https://www.nudz.cz/media-pr/tiskove-zpravy/u-neheterosexualnich-lidi-se-v-cesku-vyrazne-casteji-vyskytuji-dusevni-poruchy-a-sebevrazedne-myslenky-ukazala-prvni-studie-tohoto-druhu-v-cesku
2. Pitoňák, M., Čihák, M., & Horne, S. G. (2024). Zranitelnost LGBT+ lidí vůči sebevraždám v Česku: Role faktorů souvisejících se stresem menšin v kontextu vysokého strukturálního stigmatu. Psychologie sexuální orientace a genderové rozmanitosti.
Ministr zdravotnictví představil 12. června výsledky mezinárodního projektu Patient Reported Indicator Surveys (PaRIS). Projekt mapuje zkušenosti a spokojenost chronicky nemocných pacientů s primární zdravotní péčí v 19 státech OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Česká republika v něm dosáhla nadprůměrných výsledků. Do šetření se zapojilo 4 136 českých pacientů ze 110 ordinací praktických lékařů. Mezi pacienty ve věku 45 let a více má 85,2 % alespoň jedno a 53,3% dvě a více chronických onemocnění. Až 96 % chronicky nemocných pacientů hodnotilo kvalitu péče v Česku jako dobrou. Češi uvádějí nadprůměrnou spokojenost s kvalitou péče, duševním zdravím i dlouhodobým vztahem se svými lékaři. Celkem 72 % českých pacientů uvedlo, že své fyzické zdraví hodnotí jako dobré či velmi dobré. Tento výsledek je mírně nad průměrem všech 19 zapojených zemí, který činí 70 %. Dále pak 87 % českých respondentů označilo své duševní zdraví za dobré. Průměr mezi zeměmi OECD činil 83 %, což řadí ČR mezi země s nejvyšší mírou spokojenosti v této oblasti. Více než čtyři z pěti osob (87 %) se třemi nebo více chronickými onemocněními v ČR uvádějí, že jejich léky byly v posledních 12 měsících zkontrolovány zdravotnickým pracovníkem, což je o 12 procentních bodů více, než činí průměr OECD. Český zdravotní systém vykazuje nadstandardní výsledky i v oblasti koordinace péče, ve schopnosti lékařů sladit péči o pacienta napříč různými službami.
Cena PhDr. Alice Garrigue Masarykové, udílená od roku 2022, nese jméno dcery prezidenta T. G. Masaryka, která se zasloužila o rozvoj ošetřovatelství a sociální péče u nás. Na slavnostním ceremoniálu, který se uskutečnil ve spolupráci Ministerstva zdravotnictví a Výboru pro zdravotnictví Senátu Parlamentu České republiky, předal náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček ocenění těm, kteří svým dlouhodobým přínosem dělají dobré jméno českému ošetřovatelství. Cenu v roce 2025 získaly: prof. PhDr. Valérie Tóthová, PhD., Dr.h.c. za celoživotní akademickou a odbornou činnost v oblasti ošetřovatelství; PhDr. Martina Šochmanová, MBA za dlouholetou aktivní činnost ve vedení profesní organizace; Lenka Vaculová za výjimečné nasazení v každodenní přímé péči o pacienty, lidský přístup a trvalý přínos k důstojnosti a kvalitě poskytované zdravotní péče. Zvláštní poděkování patří rodině Jiřiny Meissnerové, která se celý profesní život s hlubokým nasazením věnovala péči o pacienty na plicním oddělení nemocnice v Krnově.