Cookie Consent by Free Privacy Policy website

Online informace pro lékárny



Z HISTORIE ASPIRINU 1. DÍL



PharmDr. Tomáš Arndt

Aspirin přes všechny možné konkurenty zůstává nejznámějším lékem světa. Výraz "aspirin" je srozumitelný v mnoha zemích a kulturách. Ale jak vlastně vznikl a jaká byla jeho cesta do světa? Dá se říct, že "matkou" Aspirinu je strom, který dobře známe, vrba bílá (Salix alba), z čeledi vrbovitých. Známe ji z mnoha českých pověstí a pohádek. 

Vrbu bílou můžeme popsat jako statný listnatý strom, dosahující 20 až 30 metrů výšky a vyskytující se na vlhkých půdách (často u řek nebo jezer, kde také pomáhaly ke zpevnění břehů). Označení bílá pochází od zbarvení listů, které mají světlejší barvu než jiné druhy vrb.

Zdroj obrázku: Wikimedia

 

Příznivé účinky vrby bílé na naše zdraví jsou známy již odedávna. Její používání bylo zaznamenáno již ve starém Egyptě, o jejich léčivých účincích se ve svých spisech zmiňuje slavný řecký lékař Hippokrates. Ve starých pohanských náboženstvích byla vrba uctívána jako posvátný strom, křesťanství ji naopak spojovalo s temnými rejdy čarodějnic.

V přírodním léčitelství se používala její vrbová kůra pro snížení teploty a tlumení bolesti, ale neunikla v první polovině 19. století pozornosti vědců. V roce 1826 se pokusili dva italští chemici, pánové Brugnatelli a Fontana, izolovat z vrbové kůry účinné látky. Nicméně uspěl až o dva roky později německý chemik Johann Bucher. Vědec získal žlutě zbarvenou látku, kterou nazval podle latinského rodového názvu vrby bílé, Salix, salicinem. Krátce potom, v roce 1829 se podařilo francouzskému chemikovi Henri Lerouxovi získat salicin v čisté krystalické formě. Tento glykosid byl po chemické stránce označen jako 2-(hydroxymethyl)fenyl-β-D-glukopyranosid. Ve výzkumu pokračoval roce 1838 italský chemik z francouzské Sorbonny, Raffaele Piria. Oddělil od sebe cukernou a necukernou složku (aglykon, necukerný radikál) salicinu a prokázal, že se jedná o glykosid. Dalšími oxidacemi salicinu získal bezbarvé krystalky nám dobře známé kyseliny salicylové.

V té době se jednalo o významný objev, protože izolovaných přírodních látek bylo tehdy jako šafránu. Původní salicin i odvozená kyselina salicylová se začaly podávat jako léčivé látky ke snížení teploty nebo bolesti při onemocnění kloubů, zejména při horečnatém onemocnění kloubů. Ovšem obě látky měly nepříjemné nežádoucí účinky. Při jejich užívání docházelo k problémům v oblasti žaludku, bolesti, poškození sliznice, což skončilo až krvácením v této oblasti. Pokud se kyselina salicylová užívala nadále v tehdejších doporučených dávkách, u pacientů docházelo ke vzniku žaludečních vředů a velkému krvácení v oblasti žaludečního traktu. K dalším nežádoucím účinkům patřila nevolnost nebo hučení v uších. Navíc se jednalo o ne zcela čisté látky, které se obtížně dávkovaly. 

Chemici pokračovali ve snaze získat zcela čistou kyselinu salicylovou. To se podařilo až roku 1859 profesorovi univerzity v Marburgu, Hermannu Kolbemu. Ovšem ještě celých 15 let trvalo Kolbeho žáku, Friedrichu von Heydenovi, než tento postup technologicky rozpracoval tak, že bylo možné kyselinu salicylovou vyrábět průmyslově (Drážďany, 1874). Během následujících let byly potvrzeny její analgetické a antipyretické účinky. Bohužel ale přetrvávaly její již zmíněné nežádoucí účinky. Navíc v té době ještě neexistovaly průmyslově vyráběné tobolky, tablety či dražé. Proto se kyselina salicylová (či jako salicylát sodný) užívala ve formě prášku a zde byla na závadu její nahořklá, kyselá až palčivá chuť. Chutnala odporně a nutila pacienty ke zvracení. 

Vlastní vznik Aspirinu spadá do roku 1897, kdy se mladému německému chemiku, dr. Felixi Hoffmannovi, podařilo v laboratořích proslulé firmy Bayer v Elberfeldu vyrobit kyselinu acetylsalicylovou v čisté a pevné formě. Došlo k tomu, že zavedl do molekuly kyselinu octovou a získanou látku pojmenoval kyselina acetylsalicylová. Acetylací došlo k inaktivaci volné hydroxylové skupiny v kyselině salicylové (chemicky o-hydroxybenzoové). Tato skupina způsobovala nežádoucí účinky látky. O vzniku nové sloučeniny Hoffmann referoval v článku v interním časopise firmy 10. října téhož roku. Byla posléze vyzkoušena, nejprve na zvířatech, pak na lidech. Tyto pokusy jednoznačně potvrdily její výrazný analgetický a antipyretický účinek, přičemž měla podstatně méně nežádoucích účinků než její předchůdkyně.

Firma se rozhodla lék vyrábět průmyslově. Ovšem, hledal se název. Uvádí se, že se dokonce uvažovalo o názvu Euspiran, ale posléze zvítězil v lednu 1899 název Aspirin. Byl odvozen z německého názvu pro kyselinu "spirovou" čili salicylovou - tedy "Spirsäure" a první písmeno "A" znamenalo kyselinu octovou (německy "Acetylsäure") nebo také acetylaci (neboli také vycházelo z německého ekvivalentního názvu pro kyselinu acetylsalicylovou, který byl "Acetylspirsäure").

O pět měsíců později byl odborné veřejnosti představen nový lék - Aspirin, který zahájil vítězné tažení světem. Firma Bayer nahradila tehdy slabou reklamu tím, že rozeslala spousty vzorků lékařům. Za dalších pět měsíců o něm vyšel první článek v USA. V roce 1900 byla napsána první disertační práce na téma "Aspirin". Ve stejném roce byl v USA patentován. V roce 1906 získala firma Bayer na lék mezinárodní patent. Do roku 1902 bylo publikováno kolem 160 vědeckých zpráv. Byly objeveny další a další nemoci, při kterých byl lék předepisován - například zápal plic, dysmenorea, tvorba abscesů nebo krevních sraženin. 

V pokračování článku se PharmDr. Tomáš Arndt zaměří na škálu generik originálního Aspirinu. Dozvíte se, jak do jeho osudu zasáhla válka a jak se uzavřel kruh objevů látek z vrbové kůry. Na jaký lék nedal dopustit prezident Masaryk? Sledujte dál Magazín HealthComm...

Zpět

NOVELY ZÁKONA MÍŘÍ K PODPISU

Senát schválil 12. června novely zákonů o veřejném zdravotním pojištění a elektronizaci zdravotnictví. První z nich výrazně podporuje prevenci prostřednictvím bonusů poskytovaných pojištěncům z fondů prevence zdravotních pojišťoven, umožňuje čerpat hrazené zdravotní služby v zahraničí do výše tamní úhrady i pro opakované nebo dlouhodobé případy a přináší úhradu moderních metod ve stomatologii. Novela zákona o elektronizaci zdravotnictví pak zavádí nové funkce jako elektronický očkovací průkaz, e-Žádanky a centrální registr preventivních vyšetření. Obě novely nyní zamíří k podpisu prezidenta republiky. Novela zákona vytvoří základ pro plné rozvinutí systému elektronického zdravotnictví (eHealth) v Česku, například sdílený zdravotní záznam bude rozdělen na dvě části – emergentní záznam s klíčovými údaji (např. krevní skupina, alergie) a záznam o výsledcích preventivních a screeningových vyšetření. S účinností novel se počítá od 1. 1. 2026.

DOBRÉ VÝSLEDKY PROJEKTU PACIENTSKÉ SPOKOJENOSTI V ČR

Ministr zdravotnictví představil 12. června výsledky mezinárodního projektu Patient Reported Indicator Surveys (PaRIS). Projekt mapuje zkušenosti a spokojenost chronicky nemocných pacientů s primární zdravotní péčí v 19 státech OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Česká republika v něm dosáhla nadprůměrných výsledků. Do šetření se zapojilo 4 136 českých pacientů ze 110 ordinací praktických lékařů. Mezi pacienty ve věku 45 let a více má 85,2 % alespoň jedno a 53,3% dvě a více chronických onemocnění. Až 96 % chronicky nemocných pacientů hodnotilo kvalitu péče v Česku jako dobrou. Češi uvádějí nadprůměrnou spokojenost s kvalitou péče, duševním zdravím i dlouhodobým vztahem se svými lékaři. Celkem 72 % českých pacientů uvedlo, že své fyzické zdraví hodnotí jako dobré či velmi dobré. Tento výsledek je mírně nad průměrem všech 19 zapojených zemí, který činí 70 %. Dále pak 87 % českých respondentů označilo své duševní zdraví za dobré. Průměr mezi zeměmi OECD činil 83 %, což řadí ČR mezi země s nejvyšší mírou spokojenosti v této oblasti. Více než čtyři z pěti osob (87 %) se třemi nebo více chronickými onemocněními v ČR uvádějí, že jejich léky byly v posledních 12 měsících zkontrolovány zdravotnickým pracovníkem, což je o 12 procentních bodů více, než činí průměr OECD. Český zdravotní systém vykazuje nadstandardní výsledky i v oblasti koordinace péče, ve schopnosti lékařů sladit péči o pacienta napříč různými službami.

PŘEDÁNY CENY A. MASARYKOVÉ ZA OŠETŘOVATELSTVÍ

Cena PhDr. Alice Garrigue Masarykové, udílená od roku 2022, nese jméno dcery prezidenta T. G. Masaryka, která se zasloužila o rozvoj ošetřovatelství a sociální péče u nás. Na slavnostním ceremoniálu, který se uskutečnil ve spolupráci Ministerstva zdravotnictví a Výboru pro zdravotnictví Senátu Parlamentu České republiky, předal náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček ocenění těm, kteří svým dlouhodobým přínosem dělají dobré jméno českému ošetřovatelství. Cenu v roce 2025 získaly: prof. PhDr. Valérie Tóthová, PhD., Dr.h.c. za celoživotní akademickou a odbornou činnost v oblasti ošetřovatelství; PhDr. Martina Šochmanová, MBA za dlouholetou aktivní činnost ve vedení profesní organizace; Lenka Vaculová za výjimečné nasazení v každodenní přímé péči o pacienty, lidský přístup a trvalý přínos k důstojnosti a kvalitě poskytované zdravotní péče. Zvláštní poděkování patří rodině Jiřiny Meissnerové, která se celý profesní život s hlubokým nasazením věnovala péči o pacienty na plicním oddělení nemocnice v Krnově.

DOPORUČUJEME